NEJVĚTŠÍ PŘÁNÍ MÉHO ŽIVOTA – ŽÍT ŽIVOT V KLIDU A BEZ STAROSTÍ

Od doby, kdy jsem se stala dospělou jsem měla NEJVĚTŠÍ PŘÁNÍ MÉHO ŽIVOTA.

Nebavilo mě pořád něco řešit. Připadala jsem si hodně často bezmocná a hloupá. Hledala jsem skulinky, jak to udělat, abych svou zodpovědnost hodila na někoho jiného. A ten jiný byl můj muž.

Za dob mého mládí se muž staral o zajištění rodiny a žena o děti a o domácnost. Tahle verze se mi líbila. Vlastně jsem měla pocit, že to je jediný model rodiny a že to tak má a musí být. Byla jsem ochotná pro rodinu udělat všechno.

Když děti byly nemocné, byla jsem v koncích. Dala bych všechno za to, abych se mohla teleportovat do času, až jim zase bude dobře. Tolik jsem se bála, že to nezvládnu. Tak moc jsem se bála, až jsem potom roky umírala strachem o naší třetí dcerku, která se ve třech letech stala epileptičkou. Tenkrát, při jejím prvním záchvatu jsem jí v běhu držela v náručí o obíhala sousedy, aby mi zavolali sanitku. Vůbec jsem netušila, co se děje. V té době měl telefon snad jen domovník.

Chtěla jsem mít klid. A tak jsem obětovala sebe při každém náznaku nepohodlí mého muže, našeho vztahu. Chtěla jsem mít klidný život, a tak jsem dokazovala sousedkám, že není problém jim pohlídat dítko i když se mi to vůbec nehodilo. I když mi z dětského pokoje postupně dělaly holobyt.

Toužila jsem po klidu. Tak moc, až jsem ho měla v podobě pobytů v nemocnicích, kde jsem odevzdávala jeden orgán za druhým. V tom nemocničním klidu jsem toužila po jediném. Mít klid.

Nakonec, když už můj život se tak uklidoval v té mé hloupé představě, že klid znamená raději nic neřešit, aby se někdo neurazil, nenaštval, mi došlo, že jsem skoro MRTVÁ.

Musela jsem zažít klid tak bolavý, až nezbýval čas na klid a musela jsem začít žít. Opravdově a se vším všudy.

Postupně mi docházelo, jak je důležité objevovat, vyvíjet aktivitu a učit se nové možnosti.

A jak jsem objevovala a postupně šla k dalšímu a dalšímu kroku, začalo mě to objevování bavit.

Dnes je to tak, že mi je noc dlouhá. Tak dlouhá, že mě nebaví a už v jednu hodinu ráno se těším, až vstanu a budu objevovat další možnosti.

Mé největší přání mého vědomého života je objevování a učení se nových možností. Je to jako velká detektivka, ve které nikdy není vrahem zahradník.

Každý můj cíl je vlastně nový začátek a každý začátek je důvod k nadšení z toho, co zvládnu, co dokážu a co se stane. Každý den se semele spoustu věcí a často nejsou moc příjemné, ale je jedno české krásné přísloví:

„Inteligent zvládá zmatky, klid je jen pro blbce!“

Přeji vám nádherné objevování krás života, protože vím, že život má své kouzlo a my lidé jsme tu právě proto, abychom se ho naučili žít.

Jarka Matušková
Kouč osobního rozvoje metodou JIH® , autorka metody JIH® Miluji život a propojení fyzického s duchovním směrem do jednoho celku.
Komentáře