Jestli to máte nějak podobně... Až do svých 38 let jsem si vážně myslela, že jsem hloupá. Nic jsem nedokázala, nic si nepamatuju, prostě jsem naprosto k ničemu. Vlastně jo, jedině manuální práce, víc ani ťuk😅
Tak jsem si tak žila a nijak zvlášť jsem to neřešila, protože jsem měla tolik důkazů:
😳chtěla jsem si udělat maturitu a kvůli AJ jsem to vzdala po dvou měsících neustálého biflování s lístečky i na umyvadle, s výsledkem testu za 5, kdy mi profesor s pochopením řekl: " Nevadí paní Matušková, vy jste to nestihla." a já jsem mu musela říct, že jsem to stíhala, ale prostě v hlavě jsem nic nenašla! PO TĚCH DVOU MĚSÍCÍCH??? JAKO FAKT??? 😳nepamatuji si jména, ani příjmení 😳neznám mapy a ztrácím se všude 😳nedokážu se naučit nic na povel 😳neumím se dlouze připravovat a učit se text, abych ho potom někomu říkala bez chyby 😳dokážu napsat text ve wordu, ale exel je pro mě sprostý slovo
Jenomže...
Jak šel čas a já začala hledat sebe, den za dnem a rok za rokem, dělala jsem všechno tak, abych byla opravdová, pravdivá a láskyplná k sobě a ostatním, zjistila jsem, že jsem si přestěhovala jedno malé knihkupectví k nám domů. Já jsem ale nejen stěhovala, ale každou z knížek jsem se zájmem přečetla a vzala si z každé byť i jedno jediné slovo.
Každé mé JO-AHA jsem nejen pochopila, ale taky praktikovala a k tomu přidávala další potřebné věci. Den za dnem. Bez potřeby sledovat výsledek. Jediný můj cíl bylo pochopit, poznat, použít.
I dnes žiju jednoduchý život, ale pochopila jsem a došlo mi, že není hloupý, protože v té jednoduchosti není zastavený stav, odevzdaný tomu, že jsem na obláčku a nic nemusím.
Právě naopak...
Kouzlo jednoduchosti totiž není v obsahu hlavy, ale v čase, ve kterém trávím svůj čas a žiju svůj život.
Za ty roky jsem zvolila strategii:
👍NECESTUJI ČASEM DO MINULOSTI- už se nehrabu v minulosti a nehledám tam důkazy mého ublížení, nebo toho, co jsem zvorala. Prostě jsem si vzala ponaučení a z těch všech příběhů se stal film, který jsem kdysi viděla v kině. Bez bolavých emocí a strachu, jen film.
👍NEBOJÍM SE BUDOUCNOSTI - vím o ní a právě proto se už neopírám o strach, ale o důvěru, že to, co dělám teď se vepíše do toho, co budu žít zítra, pozítří. O to víc se aktivně podílím na tom, co žiju dneska.
👍NEHODNOTÍM A NEPOSUZUJU, ale na druhou stranu vnímám své emoce a myšlenky, abych zjistila, kdy dělám blbosti - z těch mi není dobře, a kdy jdu správně a opírám se o krásné dvě veličiny emocí - o pravdu a lásku a v těch mi naopak dobře je ❤️😀😀😀
👍DĚLÁM TO, CO JE POTŘEBA - jakmile se pro něco rozhodnu, jdu a udělám to. Neřeším, jestli se mi chce, nebo nechce, protože vím, z jakého důvodu jsem se rozhodla. Puntík, tečka. Není proč o tom víc přemýšlet.🙏💡👍
👍UČÍM SE NOVÉ VĚCI - jasný, protože je toho tolik, co ještě neumím a já jsem fakt zvědavá ženská.
☺️🙂🙏A tak dnes vím, že jednoduchost není hloupost, naopak. Když nemám v hlavě tunu myšlenek rozumu a dedukcí toho, kdo, co, jak a proč, potom mám čas jen na tu přítomnost. V té je klid a ticho, které mou pozorností na něco přináší potřebné informace - ty, které jsou důležité. Potom je v hlavě ticho, taková úzká, málo frekventovaná cesta, kterou lemuje z jedné strany rozum a z druhé strany čas a já vím, že mi vyhovuje se dívat před sebe, protože po té cestě jedu a nechci žádnou bouračku způsobenou mou nepozorností a koukáním okolo🛵☀️🍀
Přeji vám krásný předvánoční čas s hlavou plnou krásných a láskyplných myšlenek na ty, které milujete, ale hlavně na vaši hodnotu a lásku k vám samotným.
Objímám z letního Bali :)