Život nám neustále dává znamení. Někdy jsou jemná, sotva znatelná. Jindy do nás udeří tak silně, že máme pocit, že se nám svět hroutí pod nohama. A právě v těch momentech máme možnost **vidět pravdu** – anebo si znovu nasadit růžové brýle a tvářit se, že se nic neděje.
Včera jsem měla hovor, který mě zasáhl. Ne proto, že bych něco podobného neslyšela už stokrát. Ale proto, že vnímám, **jak moc jsme my ženy naučené držet se iluzí, i když nás ničí.**
**„Já ho miluju…“**
Řekla to tiše, skoro až provinile. Jako by sama cítila, že něco nesedí. A pak pokračovala:
**„Jen nevím, co mám udělat, aby to bylo zase jako dřív…“**
A tady přišla otázka, která v ní zamrzla:
**„A co když ‘dřív’ nikdy nebylo tak skvělé, jak si myslíš?“**
Kolikrát se už chytila do stejné pasti? Kolikrát doufala, že když bude **hodnější, trpělivější, chápavější**, ON se změní?
Nezměnil se. Jen ji znovu postavil před stejnou realitu – **nebyla pro něj dost.**
💡 **A tady je to klíčové uvědomění:** **NE PROTO, ŽE BY ONA BYLA MÁLO. Ale proto, že on o ni nikdy doopravdy nestál.**
Protože kdo o vás **stojí, neodchází** při první příležitosti. Kdo o vás **stojí, neobviňuje vás za to, kým jste.** A kdo o vás **stojí, nečeká, že se vzdáte své síly, jen abyste ho udržela ve svém životě.**
**Proč si ženy vybírají bolest?**
Mluvila dál. O tom, jak ho brání před okolím. Jak její kamarádky říkají, že jí ubližuje, ale ona se ho zastává. Jak vidí jeho dluhy, jeho lži, jeho nezájem… a přesto ho **miluje.**
Miluje… **A nebo spíš jen nechce být sama?**
A to je ten pravý důvod, proč tolik žen zůstává v toxických vztazích. **Protože se bojí prázdna, které po odchodu zůstane.**
Radši se nechají ponižovat, než aby se postavily na vlastní nohy. Radši budou doufat, než aby si přiznaly pravdu. Radši budou hrát roli oběti, než aby přijaly, že **nikdo jiný než ony samy jejich život nezmění.**
A tak jsem se jí zeptala:
**„Jakou hodnotu v sobě vidíš, když dovoluješ, aby s tebou někdo takhle zacházel?“**
A odpověď? Mlčení.
**JAK DLOUHO JEŠTĚ?**
Možná se ptáš, proč o tom píšu. Proč znovu otevírám téma, které se opakuje v nekonečném kruhu.
Protože chci, **aby ses dnes zastavila a upřímně se podívala na svůj vlastní život.**
👉 Kolikrát jsi omlouvala někoho, kdo ti ubližoval? 👉 Kolikrát jsi se přizpůsobila, jen abys udržela někoho ve svém životě? 👉 Kolikrát jsi potlačila svou vlastní pravdu, jen abys neriskovala, že tě někdo opustí?
A teď si představ, že bys stejnou péči, kterou věnuješ jiným, začala věnovat **sobě.** Že bys **už neprosila o lásku.** Že bys **už nečekala, až si tě někdo vybere.**
Že bys konečně pochopila, že **ten, na koho jsi celou dobu čekala, jsi ty sama.**
**Tak kdy si vybereš sebe?**