Bojíte se času?

Bojíte se, že nestihnete všechno, co je potřeba?

Čas je záludnost sama. Nesahneš si na něj, ale víš, že tě honí, jako nadmutou kozu.

Jenže čas za to ani tak nemůže.

Ten, kdo nás tak honí, je náš rozum. Ten hodnotí a posuzuje, nutí nás hledat selhání a nespravedlnost v minulosti a aby toho nebylo málo, utíká do budoucnosti se strachem, co bude.

Žijeme jako na houpačce se strachem, že naše plány nevyjdou, určitě ne teď. Díváme se do minulosti pro důkazy, že momentální stav je důvod nedůvěry v sebe, nespokojenosti a smutku. Potom jdeme do očekávání štěstí, až se něco stane, až to přijde, až budou výsledky. Kdy až? Až zahřmí?

Když se nakonec stane to, že kýžený okamžik přijde, stejně se ani nezastavíme, nevychutnáme si úspěch. Vlastně máme pocit, že se to nějak stalo a mělo by to vypadat jinak, líp. Proč? Protože naše hlava už je zase někde v budoucnosti, až se stane něco dalšího, zásadnějšího, výjimečnějšího.

A čas si vesele je dál tím TEĎ, protože nemá potřebu hodnotit co bylo, ani to, co bude. On prostě jen je! Stejně jako malé dítě, které nemá pojem o čase, jenom je, užívá si a objevuje svůj život.

Jasný, že dítě je malé a nemá starosti takové, jako dospěláci. Jenže všimli jste si, jak dítě umí hmotnit to, co chce? Ví, že stačí vzbudit pozornost, zabrečet a většinou má to, co chce. Proč? Protože jsou kolem něj lidé, kteří ho milují. A on to ví. Jednoduše nepochybuje a dělá to, co má už vyzkoušené.

Vnímejme každý své TEĎ. Buďme v něm. To ostatní je dalším teď v přítomnosti, nemůže to být jinak.

Jarka Matušková
Životní kouč, spoluautorka metody JIH® Miluje život a propojení fyzického s duchovním směrem do jednoho celku.
Komentáře