Děti se rozvést nemohou!

Děti se rozvést s jedním z rodičů nemohou a musí být součástí dospěláckých soubojů.

Myslím, že se nad otázkou rozvodů a rozchodů tímto způsobem moc lidí nezamyslelo, alespoň já sama jsem žádný takový článek nečetla.

Mnohokrát jsem při setkání s lidmi, kteří mě vyhledávají pro nalezení východiska ze své nepohodlné situace, svědkem obhajoby setrvávání ve vztahu hlavně kvůli dětem.

Jako opravdu?

Co tak krásného a vyjímečného nabízíme našim nejmilovanějším, když je nutíme být součástí našeho trápení?

Já sama jsem vyrůstala v rodině, kde hlavní roli hrál alkohol a všechno dění jsme my děti musely absolvovat společně s našimi rodiči. Noční návraty opilého otce, hádky z obýváku, kdy jsme se snažily být ještě víc potichu a jen jsem doufaly, že to všechno brzy skončí.

Neměly jsme možnost jakkoliv pomoci mamince, musely jsme být součástí toho neustálého koloběhu výčitek, výhružek sebevraždou a ostentativních pokusů. Kontroly sociálky (i v době totalismu) jak nám jde škola, u spolužáků a jejich rodičů jsme patřily mezi spodinu tehdejší společnosti.

Jsme spolu kvůli dětem!

Tahle věta mi vždycky nažene slzy do očí. Jak kvůli dětem? Snad by bylo lepší říct: „Kvůli strachu, že to nezvládnu!“ nebo “ Nechci mým rodičům přidělávat starosti!“ či snad „Ostatní jsou na tom přece mnohem hůř!“

Proč mají být děti obětí nevydařeného vztahu? Myslíte si, že děti nevnímají vaše nepohodlí? Nebo máte pocit, že vás neslyší, když se mezi sebou hádáte? Snad tomu nevěříte! Děti vnímají mnohem víc, než si vy dokážete představit. Ještě horší je, když své děti držíte v šachu tím, že o dané situaci nemluvíte.

Jak se cítí vaše nejmilovanější osoba na světě, když se hádají jeho rodiče? Nebo když spolu nemluví a je doma dusno?

Děti hledají vinu u sebe. Mají pocit, že něco STRAŠNÉHO provedly. Neví, co mají napravit a v noci, když se hádáte, brečí do polštáře a slibují, že budou ještě víc hodné. Stahují svou energii do malého uzlíčku a jsou víc a víc neviditelní.

Když to trvá moc dlouho, vybudují si odstup. Už nemohou být toho všeho součástí. Milují oba, ale už nemohou jen tak přihlížet. Vnímají bezpráví a chtějí zachránit toho, kdo je v nevýhodě. Nebo si začnou přihřívat polívčičku a začnou využívat situace ve svůj prospěch. Ani jednu verzi nemůžete na svých dětech chtít!

Každý z nás má právo být šťastný. Vy můžete ukončit nefungující vztah a dokonce je to vaše povinnost k vám samotným. Učíte se tím být sami sebou, otevřít nové dveře a pozvat lásku.

Že nevíte, jak to máte udělat?

Uvědomte si, že to nejhorší už žijete. Vy si to nezasluhujete a vaše děti už vůbec ne!

Seberte svou sílu a změňte svůj postoj, svůj život. Vy se rozvést, rozejít můžete, ale vaše děti – ti pro vás jediní a nejdůležitější, se z nefungujícího vztahu vyvázat nemohou. Nenechte je v nespravedlivé pozici a nechte vstoupit lásku v novém, lepším vztahu.

Máte na to právo vy i vaše děti 🙂

Jarka Matušková
Životní kouč, spoluautorka metody JIH® Miluje život a propojení fyzického s duchovním směrem do jednoho celku.
Komentáře