Emoce jsou navigační systém

Emoce jsou náš navigační systém.

Máme ho od narození a jeho úkolem je hlásit nám stav nepohodlí, nebo radost z toho, že jsme a žijeme.

No jo, ale kdo stojí o tu nepotřebnou změť pocitů, které se díky emocím vyplavují na povrch zrovna v tom nejnepříhodnějším okamžiku?

Už se vám stalo, že jste se rozplakali u reklamy na psí žrádlo, nebo u pohádky, kde drak chtěl sežrat princeznu?

„No tedy, to jsem pěkná citlivka, kuš pocite, budu vypadat jako fňukna a to se mi teď do života moc nehodí!“ říkáte si a utíráte slzy do kapesníku.

Všimli jste si, jak projevují emoce děti? Od narození chvíli brečí, potom se culí, usmívají, mračí, a někdy se to střídá jako aprílové počasí. Je to naprosto přirozený jev.

Děti se ještě neumí přesně vyjadřovat, umí ale velmi jasně dát svému okolí vědět v jaké náladě se zrovna nacházejí.

My dospěláci jsme se rozhodli, že musíme být stateční, silní, moudří a rozumní. A nejlíp všechno naráz, abychom ostatním dokázali svou hodnotu. Tedy spíš se „snažíme“ dokazovat svou hodnotu, protože si sebou nejsme moc jistí. Jsme vystrašení a paralizovaní strachem, kde se zase ukáže naše selhání.

Tak zatneme zuby a vypneme vnímání. Nechceme vnímat ty špatné pocity strachu a selhání. Jsou nepříjemné a bolí. Chceme klid, chceme úspěch, ale taky nechceme být terčem posměchu a důkazu naší neschopnosti.

Zato víme, že chceme lásku, ocenění, štěstí. Jsme flustrovaní tím, že necítíme lásku toho druhého, v práci nás neoceňují, nevnímají, jak se snažíme a pracujeme za dva.

Když vypneme emoce, vypínáme VŠECHNY emoce. Ty hnusné i ty krásné. Život analizujeme hlavou, nevnímáme pocity. Rozum nám říká, jak máme jednat, žít, pracovat, milovat.

Vnímáme divné prázdno a tak se honíme za lepšími zážitky, vypínáme o víkendech potřebu všechno držet pod kontrolou, abychom potom o to víc kontrolovali, jak nás ostatní vnímají a hodnotí.

Emoce nejsou nemoce, ale když jsou vyplé, potom nastupuje nemoc. Nevnímáme to, jak se přepínáme. Nevnímáme tíhu našich rozhodnutí, kdy jdeme proti sobě, kdy se obětujeme, hladovíme, nebo se přejídáme. Nevnímáme signály těla, a pokud ano, tak je rozumem přetlačíme v dalším drilu.

Emoce jsou skvělý navigační systém. Na nic si nehrají, ukazují náš stav. Nutí nás změnit myšlení, postoje, to, co žijeme. Je to láskyplná navigace naší podstaty k lepšímu a zdravějšímu způsobu života.

Jarka Matušková
Životní kouč, spoluautorka metody JIH® Miluje život a propojení fyzického s duchovním směrem do jednoho celku.
Komentáře