JÉ PANÍ, VY MÁTE TAK KRÁSNÝ KABÁT!

Sleduj mne

Tak přesně tohle jsem slyšela ve své hlavě, když jsem přemýšlela o tom, že si ho PROSTĚ A JEDNODUŠE UŠIJU. Bylo to v době, kdy jsem se nevešla do kabátů, které se mi líbily, a na mě měli jen směs něčeho pro 100+ nebo z období 60tých let. Moje maminka by si ty modely na sebe nevzala, protože má vkus a je to štramanda. A já si to mám oblíknout? NIKDY!!!

A tak jsem dlouhé letní večery, abych to do podzimu stihla, nosila v hlavě kabát, který měl všité po obvodu dva zipy, aby se mohly odepínat díly podle toho, jak dlouhý má zrovna být. Krásný, černý, s kapucou (protože tu velkou, ňuňací miluju) a na zádech s velkou aplikací stromu.

Co vám budu povídat, jedním slovem NÁDHERA!!!!!

JENOMŽE….

Nikdy nespratřil světlo světa. Nikdy jsem si ho neušila. Zůstal v mých snech.

Jenom krásný a nenaplněný sen.

Kolik jsem jich měla?

Mraky!!!!

Kolik kabátů a oblečení je v mé imaginární skříni? Kolik jazyků umím v mé hlavě, kdy jazyk se nezkroutí, aby vyslovil to, co nezná a slova chybí? Kolik úspěchů v sobě mám a přitom jsem ničeho z těch snů nedosáhla?

Jak je to možné? Vždyť máme snít své sny …

NO PRÁVĚ, SNÍT NESTAČÍ…protože:

➡️sny jsou imaginární a jen v mé hlavě
➡️jsou krásné, ale sami se nenaplní
➡️kabát se sám neušije
➡️plný šatník v mé hlavě mi neumožní dobře vypadat v realitě (veřejnosti by se má nahota asi moc nelíbila)
➡️úspěch v mé hlavě bez mého usilí je jen strategie pro blbečky
➡️hele, hlava vymyslí věcí, třeba že jsem Lollobrigida a je mi dvacet- teda spíš osmnáct😂😂😂
➡️krásně zpívat není problém, jen se to nedá poslouchat

Tuhle hru sama se sebou jsem si hrála hodně let a doufala jsem, že svět nepozná, že jsem lenoch a lempl, a že se ten nahoře smiluje a pošle mi někoho, kdo mi můj kabát ušije podle mých představ tak, že mi nakoukne do mé hlavy a zmapuje si terén pro mou spokojenost👏☺️☺️☺️☺️

JAKÉ PŘEKVAPENÍ, ŽE NENÍ KABÁT, NENÍ ÚSPĚŠNÉ TAŽENÍ, NEJSEM LOLLOBRIGIDA….

Naštěstí mi došlo, že k tomu snu a snění patří ještě něco…Něco velmi podstatného. Tak důležitého, že většina z nás dělá, že na tom nezáleží.

😅protože se bojím, že selžu
😅hlava ví, jak to bude složité a proto to oddaluju a oddaluju
😅protože se mi prostě NEEECHCEEEEE
😅protože mi to v danou chvíli dávalo smysl, ale už nedává
😅je pohodlnější jen tak si snít s rukama za hlavou

Nojo, no! Tak zpět na stromy, chce to pár věcí, díky kterým ten vysněný kabát můžu i nosit. Protože jinak se mi ty „kabáty“ v mé hlavě nevejdou do skříně😂😂😂

Přestala jsem kývat na „kabáty“ někoho jiného, protože mám vyzkoušené, že mi stejně dojde šťáva a nic z toho není, ani nemůže být, protože to není MŮJ kabát a ten cizí mi prostě nepasuje. I když bych třeba moc chtěla, ale je mi malý přes prsa, na zadku šponuje a o délce ani nemluvím😛

Ty svoje „kabáty“ miluju a až moc dobře vím, že

👏chce to mou aktivitu
👏musí mít hlavu a patu
👏potřebuju další nápady a víru, že to prostě dám
👏každodennost
👏důvěru v to, co dělám
👏nebát se
👏nechat taky makat tu část, kterou neznám a na kterou si nesáhne nikdo z nás
👏nemít na všechno patent a učit se nové věci
👏dívat se svět očima dítěte

A tak nápady miluju a vím, že potřebují taky mou aktivitu, odvahu a tah na branku. Zodpovědnost za moje rozhodnutí, ale taky chuť se smát sama sobě a svým AU když spadnu na zadek a mám pocit, že to musím vzdát. Potom se zvednout, čapnout se za nos a s pokorou k životu jít dál a objevovat souvislosti.