Je to normální?

Včera proběhla workshop Školy pro budoucí terapeuty, který vedeme s Hankou Mokrou prvním ročníkem a už finišujeme. Příští měsíc máme poslední „finální“ den, ve kterém budeme předávat certifikáty metody J.I.H.

 Včerejší den byl krásný, takový ten povídací a sdílecí a bylo nám fajn.

 Odměna největšího kalibru při pohledu na úžasné lidi, kteří za ten rok udělali obrovský kus práce na sobě a jsou schopní jít dál k lásce k sobě a následně těm ostatním.

Když jsem viděla tváře, které jsou uvolněné, vnímají sebe, umí se zeptat sebe sama, co je to těžké, co cítí, bylo mi opravdu krásně. Žádné sluníčkové ezoterické “ Happy a free“, ale opravdová moudrost, která se vykazuje normální fyzickým životem Tady a Teď.

Nikdo si na nic nehraje a když mluví o tom, co se děje, spontánně  mluví o svých prožitcích a zkušenostech, nepotřebují papouškovat, staví na svých prožitcích, na svých Jo-aha.

 a viděla nový svět, svět komunikace, pravdy, lásky, bez potřeby se vyvyšovat, někoho ponižovat, nebo hodnotit. Prostě jen tak, vlastním vnímání toho Božího v sobě. Dívala jsem se a docházelo mi, že jestli má něco cenu, tak tohle krásné předávání.

Stejně tak, jako malé dítě potřebuje rodiče pro své učení života, v dospělosti je fajn mít někoho, kdo vám pomůže se v tom maglajsu orientovat a dojít k úlevě. Došlo mi, jak je úžasné být leaderem tohoto procesu a jak je potřeba předávat to, co je pro ostatní úlevou a radostným poznáním.

Jendoznačně ANO, ale za předpokladu, že váš úsměv je vyjádřením opravdového stavu vašich pocitů. Takové to pozlátko nemá moc velkou opravdovost a moc dlouho nevydrží. Je v pořádku váš smutek, nebo naštvanost, když se váš život rozhodl udělat další kotrmelec. Bez toho kotrmelce byste totiž nepoznali, že nadešel čas k další změně k lepšímu. Ten kotrmelec vás nutí podívat se pravdě do očí a říct, jak vlastně chcete jít dál. Že jste při tom kotrmelci rozcuchaní, rozčilení a naštvaní? No jasně, proč ne! Emoce se potřebují vyjádřit, vyplout na povrch. I to je váš život. Nechte je proběhnout a pak zase hezky hupky dupky do pozice krále svého království pro jasné rozhodnutí, jak má království fungovat dál. Možná proběhnou slzy a vztek, ale jen chviličku a potom musí přijít pořádné rozhodnutí, jak dál životem jít.

Opusťte tuto představu. Není totiž pravdivá. Bez toho nepohodlí bychom totiž nevěděli, že to krásné existuje. To krásné by nám připadalo fádní a nijaké.

P.S.: Užívejte si to krásné, co to jde!

P.S.S.: Nemějte v tom krásném strach, že se brzy vytratí a vám zbudou oči pro pláč!

P.S.S.S.: Tady a teď je vše dokonalé, tedy celý váš čas, není co ztratit, ani za čím se hnát!!!

Mějte krásný den plný lásky k sobě a všem… Láskou Jarka