Jednoduchost není hloupost

Sleduj mne

Jestli to máte nějak podobně…
Až do svých 38 let jsem si vážně myslela, že jsem hloupá. Nic jsem nedokázala, nic si nepamatuju, prostě jsem naprosto k ničemu. Vlastně jo, jedině manuální práce, víc ani ťuk😅

Tak jsem si tak žila a nijak zvlášť jsem to neřešila, protože jsem měla tolik důkazů:

😳chtěla jsem si udělat maturitu a kvůli AJ jsem to vzdala po dvou měsících neustálého biflování s lístečky i na umyvadle, s výsledkem testu za 5, kdy mi profesor s pochopením řekl: “ Nevadí paní Matušková, vy jste to nestihla.“ a já jsem mu musela říct, že jsem to stíhala, ale prostě v hlavě jsem nic nenašla! PO TĚCH DVOU MĚSÍCÍCH??? JAKO FAKT???
😳nepamatuji si jména, ani příjmení
😳neznám mapy a ztrácím se všude
😳nedokážu se naučit nic na povel
😳neumím se dlouze připravovat a učit se text, abych ho potom někomu říkala bez chyby
😳dokážu napsat text ve wordu, ale exel je pro mě sprostý slovo

Jenomže…

Jak šel čas a já začala hledat sebe, den za dnem a rok za rokem, dělala jsem všechno tak, abych byla opravdová, pravdivá a láskyplná k sobě a ostatním, zjistila jsem, že jsem si přestěhovala jedno malé knihkupectví k nám domů. Já jsem ale nejen stěhovala, ale každou z knížek jsem se zájmem přečetla a vzala si z každé byť i jedno jediné slovo.

Každé mé JO-AHA jsem nejen pochopila, ale taky praktikovala a k tomu přidávala další potřebné věci. Den za dnem. Bez potřeby sledovat výsledek. Jediný můj cíl bylo pochopit, poznat, použít.

I dnes žiju jednoduchý život, ale pochopila jsem a došlo mi, že není hloupý, protože v té jednoduchosti není zastavený stav, odevzdaný tomu, že jsem na obláčku a nic nemusím.

Právě naopak…

Kouzlo jednoduchosti totiž není v obsahu hlavy, ale v čase, ve kterém trávím svůj čas a žiju svůj život.

Za ty roky jsem zvolila strategii:

👍NECESTUJI ČASEM DO MINULOSTI- už se nehrabu v minulosti a nehledám tam důkazy mého ublížení, nebo toho, co jsem zvorala. Prostě jsem si vzala ponaučení a z těch všech příběhů se stal film, který jsem kdysi viděla v kině. Bez bolavých emocí a strachu, jen film.

👍NEBOJÍM SE BUDOUCNOSTI – vím o ní a právě proto se už neopírám o strach, ale o důvěru, že to, co dělám teď se vepíše do toho, co budu žít zítra, pozítří. O to víc se aktivně podílím na tom, co žiju dneska.

👍NEHODNOTÍM A NEPOSUZUJU, ale na druhou stranu vnímám své emoce a myšlenky, abych zjistila, kdy dělám blbosti – z těch mi není dobře, a kdy jdu správně a opírám se o krásné dvě veličiny emocí – o pravdu a lásku a v těch mi naopak dobře je ❤️😀😀😀

👍DĚLÁM TO, CO JE POTŘEBA – jakmile se pro něco rozhodnu, jdu a udělám to. Neřeším, jestli se mi chce, nebo nechce, protože vím, z jakého důvodu jsem se rozhodla. Puntík, tečka. Není proč o tom víc přemýšlet.🙏💡👍

👍UČÍM SE NOVÉ VĚCI – jasný, protože je toho tolik, co ještě neumím a já jsem fakt zvědavá ženská.

☺️🙂🙏A tak dnes vím, že jednoduchost není hloupost, naopak. Když nemám v hlavě tunu myšlenek rozumu a dedukcí toho, kdo, co, jak a proč, potom mám čas jen na tu přítomnost. V té je klid a ticho, které mou pozorností na něco přináší potřebné informace – ty, které jsou důležité. Potom je v hlavě ticho, taková úzká, málo frekventovaná cesta, kterou lemuje z jedné strany rozum a z druhé strany čas a já vím, že mi vyhovuje se dívat před sebe, protože po té cestě jedu a nechci žádnou bouračku způsobenou mou nepozorností a koukáním okolo🛵☀️🍀

Přeji vám krásný předvánoční čas s hlavou plnou krásných a láskyplných myšlenek na ty, které milujete, ale hlavně na vaši hodnotu a lásku k vám samotným.