KDYŽ ON MI VŮBEC NEROZUMÍ

Sleduj mne

Ten můj chlap vůbec, ale vůbec nerozumí mé cestě k pochopení života.

Jojo, tohle jsem si myslela v mém životě a během 15 let mého poznávání sebe hodněkrát. Vždycky jsem tu svou cestu k sobě nějak pytlíkovala, schovávala se tenkrát s tím mým kyvadlem, hlavně, aby mi do toho nekecal.

Měla jsem to fakt krásně vychytaný. Věděla jsem, jak to má on a přizpůsobila si to tak, abych vytěžila co nejvíc prostoru pro nalézání sebe.

V té době jsem byla doma v ročním invalidním důchodu po operaci páteře, tak nebyl problém uvařit tak, abych nemusela nic znovu ohřívat. Když přišel domů, dostal teplé jídlo a potom? Potom si zrelaxoval u televize na gauči a já mohla zmizet do mého světa objevování souvislostí. Ó jaká krása!

Četla jsem stohy knih, docvakávala mi spousta souvislostí a já jsem věděla od ostatních „hledajících“, že mi ten můj nemusí stíhat, že mě nebude chápat, že to nebude fungovat.

Říkala jsem si: “ No uvidíme, buď se přidá, nebo ne. Však nejsem první, ani poslední, kdo touto situací prochází.“

Hele, i já jsem dávala knížky pod polštář, jestli ho „náhodou“ nezaujme ta část, která zaujala mě.

NEZAUJALA!

Ani nemohla! Bylo to moje hledání pravdy! Byla to MOJE cesta, MOJE volba a MOJE hledání!

Dnes po 15 letech mé cesty se směju, spíš řechtám té mé představě. On, který četl maximálně v teletextu stránky o sportu, vůbec neměl potřebu číst nějaké podsunuté knížky.

A tak dnes pohled z druhé strany…..

Představte si, kdyby se situace otočila a ten můj chlap by začal:

Odjíždět na nějaké dvoudenní semináře, tam by odjel v pohodě a po návratu by mi začal dokazovat, jak a co dělám blbě…
Utrácel by naše společné peníze za kurzy, terapie a výsledek by byl zase další mašinérie v podobě: „Tohle mi nedělej!“
Jeden den by byl v pohodě a pár dalších úplně v p…. protože si zrovna v sobě „zpracovává“ nějaký téma a je mu z toho zle…
Z toho poslušného a milujícího chlapa by se stal někdo jiný a vlastně by se mi měnil pořád, celých patnáct let.
Nevybíravě by mi říkal: „Buď se mnou, nebo beze mě, vyber si!“
Musela bych do svého života přijmout lidi, se kterými nemám nic společného, ale on bez nich nemůže a nechce žít.

No, neškodí si někdy nalít čistého vína a na celou situaci se podívat i z druhé strany. 🙂

A tak se sluší vnímat, že ten druhý, i když sám o to dvakrát nestojí, musí přijmout společnou cestu, pokud je ve vztahu láska. I když máme pocit, že v něm už chybí.

Jakmile ten druhý jde s vámi těmi všemi vlnami osobního růstu směrem k Boží podstatě, potom asi ten kousek lásky v sobě má. A čím víc se k té Boží podstatě blížíme, o to víc nám dochází, jak pošetile jsme se někdy chovali, jak jsme očekávali a vlastně dostatečně na té cestě neoceňovali:

že to s námi dali a dávají
že i je to muselo často hodně bolet
že milionkrát mají vedle sebe někoho jiného, než si původně vzali
že naše výkyvy nálad by někdy nevydržel ani úhlavní nepřítel

Aby jsme oba zjistili, že milujeme u toho druhého rovnou a pravdivou hru. Že se nám líbí to, čím jsme prošli, protože výsledek stojí za to. Všechno je o komunikaci a tu taky dáváme se ctí. A když přijde mrak jako Brno, stejně se to během pár hodin všechno vysvětlí a jdeme dál.

Možná vám pomůže se podívat na cestu jednoho, nebo druhého pohledem druhé strany a možná už bude jedno, jak to kdo má, hlavně, že vy dva jste to dali a dáváte, stejně jako my dva.

Zajímá vás tohle téma? Připravila jsem pro vás online kurz na toto téma: Jak žít ve vztahu

Užívejte si dny, kdy můžete objevovat sebe. 🙂