Musíš najít svou spřízněnou duši!

Sleduj mne

Jsi si stále jistější ve svém srdci. Objevuješ neviditelný svět svého bytí a zažíváš vnitřní klid a dokonce vnímáš zřetelně své božství. Tvé probuzení je pro tebe niterně to nejdůležitější. Jenomže on… on je realista a tobě nerozumí.

Určitě jsi už slyšela, že ti on nestačí a ty máš najít svou spřízněnou duši.

Chci tě uklidnit, i já jsem tohle podstupovala. I já jsem měla pocit, že to moje vnitřní objevování je tak intimní a nevysvětlitelné vnějšímu světu, natož mému muži. Jako kdybych si musela střežit nějaké tajemství.

Co ti budu říkat. Můj muž v jedné vyhrocené situaci, kdy jsem procházela „tmou“, jednoduše a velmi hlasitě sdělit, že on žádnému Bohu nevěří a že na terapii šel jen kvůli tomu, aby měl klid a mě udělal radost! Jak to dopadlo bylo právě v tom jeho sdělení.

My ženy máme dar od Boha a tím je naše intuice. Máme velmi silné vnímání, sociální cítění v podobě zachraňování všech ostatních a vlastní pud sebezáchovy nám připadá sobecký. Díky tomuto zdánlivě danajskému daru jsme schopné vnímat naše děti od narození s takovou jistotou, že se velmi často divíme, kde se to v nás bere.

Muži to mají přesně naopak. Jsou v rozumu a hodně často říkají věty podobné této: “ Na co si nesáhnu, to neexistuje!“ Tohle ti poví při sledování fotbalu v televizi s takovou samozřejmostí, jako kdyby tato technologie byla hmatatelná a uchopitelná.

Když jsem sebe poznávala, dávala mi spousta věcí smysl. Hltala jsem jednu knihu za druhou, abych v ní našla třeba jen jedno slovo, které zapadlo do mé skládačky poznání.

I já jsem se chtěla podělit o svá hluboká JO-AHA a dávala obzvlášť podnětné knihy na viditelná místa, aby si jich ten můj chlap všiml a přečetl. I když jsem věděla, že čte jenom teletext a informace o fotbale.

Začala jsem se nad tím zákeřným PROBUZENÁ/NEPROBUZENÝ zamýšlet z pozice toho druhého.

Z pohledu mého chlapa. Jsme spolu hodně dlouho, máme dospělé děti a naše děti už mají ty své. Tenkrát, když jsme se našli, bylo jemu 22 a mě 20 let. Vzal si poslušnou holku, která chtěla dokázat, že miluje. Dělala všechno, aby byl on spokojený a když se zahřmělo v komunikaci, tak si někam zalezla, vybrečela se a byl klid.

Nemohl tušit, že začnu „něco“ hledat a že v tom budu sakra vytrvalá. Nestál o to. Já jsem to potřebovala, ne on. Najednou se z té poslušné holky stával někdo jiný. Už to nebylo tak jako dřív. Ani náhodou. Začala jsem se stavět na zadní a začala říkat dost! Stál o to? Ani náhodou. Vyhovovalo mu to, co bylo před tím.

On nebyl probuzený podle mých představ.

Podívala jsem se na celou situaci jeho očima. Nelíbilo se mi to! Pustím ji na víkend, aby si užila zase něco jiného a ona přijede domů a místo vděku na mě začne chrlit výčitky, jak já můžu za její nesvobodu, jak jsem hrozný, jak ji omezuji.

Ruku na srdce. Tohle by se nelíbilo nikomu.

Začala jsem oceňovat. Jeho a to co dělá. Začala jsem mu říkat, čeho si na něm vážím, ale taky to, co mi ubližovalo, když zase něco vymyslel a choval jako pitomec. Prostě ode mě slyšel: „Říkáš, že mě miluješ a děláš mi to, co mi ubližuje. Já tě miluji, vím co nemáš rád a proto ti to nedělám! Pokud v tom chceš pokračovat, nechám tě tu a odejdu. Já nemám strach, uživím se!“

Tím, že jsem mluvila pravdu, začal se měnit. Ne kvůli mě, ale kvůli nám. Nechtěl být sám.

Dnes jsme spolu 37 let. Mluvíme spolu na rovinu. Jsme parťáci, kdy oba máme prostor pro to, co máme rádi a zároveň trávíme čas spolu.

Dala jsem si záležet, aby i teď, kdy jsem jen my dva, byl vždy důvod spolu snídat, obědvat i večeřet. Kdy je pořád o čem mluvit, máme pro sebe uši i slova lásky.

On je probuzený, jen po svém.

Nikdo mu nedává návod a nikdo ho do ničeho netlačí. On miluje televizi, seriály, sport, pro mě je televize černý obraz visící na stěně. Já miluji rozmanitost tvoření, online svět, knihy, šití a on nic z toho nechápe. I přes to máme hodně společného, protože on naslouchá vyprávění o tom co miluji a já vím o tom, jak hraje Sparta, kdo vyhrál Wimbledon, jaké je počasí a jak je důležité mít správný vzorek na pneumatikách.

Není důležité, jestli tvůj chlap vnímá Boha tak jako ty, důležitý je ten obyčejný, jednoduchý život.

Sleduj mne