Nikdy neříkej nikdy – odříkaného nejvíc

Sleduj mne

Nikdy neříkej nikdy, to je absolutní pravidlo zákona schválnosti.

Jako kdyby si Boží podstata řekla: “ Koukej, výzva k poznání, že omezení neexistuje!“

Co si pamatuji, nikdy jsem neměla ráda vodu. Tedy tu horkou vodu ve vaně plné nadýchané pěny, tu ano. Bez té jsem si svůj život nedokázala představit. Ale všechny ostatní, v bazénu, na koupališti, v řece, to byla moje smrt. Už jenom představa, že do té ledárny strčím palec u nohy, znamenala trest největší.

Rodina si na to zvykla a děti se mi smály

Už mě ani nepřemlouvali. Věděli, že jsem s nimi na koupališti spíš z donucení. I to bylo pro mě za trest. Hlídala jsem si, jestli není vidět moje zjizvené břicho, styděla jsem se za sebe a kdybych mohla, teleportovala bych se na mnohem bezpečnější místo bez lidí.

Dala jsem dárek manželovi ke kulatým narozeninám

Když slavil padesátku, dostal můj manžel dovolenou v Egyptě. Nedošlo mi, že má narozeniny v období, kdy ještě není v Egyptě takové horko. Vůbec jsem to nedomyslela. Já, suchozemská královna, jsem stála na břehu moře, které mělo krásných 23°C. Stála jsem tam a voda mi omývala chodidla. Jak já si nadávala! Zoufale jsem přemýšlela, co s tím budu dělat. Mám se jen dívat celých dvanáct dní a dělat, že mi to tak vyhovuje, nebo překonám svůj odpor ke „studené“ vodě a nějak s tím budu pracovat?

Zachránila mě jedna věta, která má obrovskou sílu

Když stojíte před nějakou situací, kterou opravdu nemusíte, tělo na ni vždy reaguje utažením. Jiní by to nazvali „krve by se v ní nedořezal“. Je to přesně tak. Čím víc je situace nepříjemnější, tím víc je tělo v tomto pocitu staženější. Rozum se bojí, tělo bojuje. A jak se brání, o to víc je vám celá situace nepříjemná.

Kouzlo věty: “ Vždyť se to jen děje!“

Pár slov mi zachránilo život. Mnohokrát. Opakovala jsem si je při každém vstupu do moře. Pokaždé moje tělo reagovalo jemněji a jemněji. Díky tomu jsem mohla být odvážnější a dokázala opustit své staré zkušenosti. Od této dovolené mi vstup do vody nevadí a zvládnu i vodu hodně studenou.

Jakmile zdoláte jednu výzvu, objeví se další

Při pobytu na Bali jsem musela zapomenout na klidné a hladivé moře, naopak jsem měla pokořit další své omezení. Oceán byl skvělým rájem pro surfaře, ale co já? Musela jsem zdolat další metu, a tak jsem trénovala ponoření hlavy pod vodu bez toho, že bych si pořádně nabrala do nosu. Inu, zvládla jsem i skoky do vln, dokonce to byla jeden čas má oblíbená zábava. Dnes nevím, jestli bych byla tak suverénní. Vyškolila mě příhoda s malým klukem, kterého jsem z těch obrovských vln málem nedostala. Psychiku jsem si po té zkušenosti dávala dohromady dost dlouho a z velkých vln mám pořádný respekt. Věřím, že rodiče kluka také.

A je tu další výzva

Opravdu budeš pořád plavat na „paní radovou“, i když chceš zdolat dvacet bazénů? Tuto otázku jsem si položila po urputné bolesti za krkem. Další výzva a další pokořování komfortní zóny. Jsem na sebe dost přísná, když už se pro něco rozhodnu, jdu si za tím. Stala se ze mě závislačka na sledování YouTube videa – prsařský styl. Nakoupila jsem si všechno důležité a začala trénovat.

Bůh má smysl pro humor

Na hlavě plavecká čepice a brýle mi dávali naději, že mě moc lidí nepozná. Jak já byla zoufalá! Došlo mi, že můj po desetiletí vytříbený, ladný plavecký styl nemá nic společného s hlavou pod vodou. Nenacházela jsem prostor pro nádech. Vztekala jsem se a nadávala, aby s ladností mořské panny do vedlejší dráhy vplula přebornice na plavecký styl prsa. Nechtěla jsem po ní moc pokukovat, ale jak mě to štvalo! Nechápala jsem, jak to dělá, proč se vynořuje tak lehce a rytmicky, jako kdyby se vůbec nic nedělo.

YouTube byl mým hlavním programem

Byla jsem tak horlivá, že mi můj kanál už nabízel jen meditační hudbu a styly plavání. Nedalo mi to pokoj. Trvalo dva měsíce, než jsem uplavala bez přestávky první kilometr. Každý týden několikrát znovu a znovu objevovat soulad těla, to byl můj záměr.

A co kraul, ten tě nezajímá?

Je to tu, další výzva a důkaz, že nikdy nemám říkat nikdy. Zase studuji videa, zase si hledám cestičky. Tady jsem ale narazila. Musela jsem najít trenéra, aby mě kraul naučil pořádně. Já totiž nerada dělám věci jen tak na půl. Když už do toho strkám tu svou hlavu, tak chci vytěžit maximum.

Mám trochu strach, kde jsem si své nikdy ještě nechala

Už moc dobře vím, že tohle NIKDY dává té mé boží energii povel, abych to překonala. Je pravdou, že nepříjemný pocit z výšky se občas objeví a v Singapuru na obrovských kovových květech jsem měla co dělat, abych to vůbec přežila, ale už zvládám kovové schody, kterými vidíte až na druhý konec světa😀

Třeba vám také pomůže překonat nějaké trápení kouzelná věta „Vždyť se to jen děje!“

Sleduj mne