Proč to všechno dělám

Sleduj mne

Proč vlastně dávám dohromady všechny projekty

Hodně jsem o této otázce přemýšlela. Vlastně ani ne proto, že by se mě na to lidé ptali, spíš si
kladu tuhla otázku, když jsem sama v sobě a jen tak si přemýšlím. Spoustu let jsem chtěla já sama sebe zachránit od všech těch nepříjemných situací, které mě dostávaly do těžkých stavů pochybností, strachu a panické hrůzy. Pracovala jsem na sobě s jedinou představou, aby mi prostě bylo líp. Netrpěla jsem ani tak fyzicky, i když mi moje tělo vypovídalo službu. Mnohem horší pro mě byl stav, kdy prostě bolí duše. Na to nic nepomáhá. Léky jsou na nic, neexistuje nic, co by dodalo jiskru, radost ze života, chuť tvořit, nějak se vyjádřit.

Musím říct, že je pořád hodně situací, které řeším, ale už mě neválcují. Nejsem odvázaná z toho, že se něco nepříjemného zase stane, ale už s tím umím pracovat. To, co mě drtilo několik měsíců, dnes řeším třeba hodinu. Myslím si, že tak to v životě prostě je. Vím, že se vždycky něco přihodí, protože to je prostě vývoj. Jasně, že se třeba chvilku zlobím, mračím, řvu, ale po první vlně bouře se velice rychle vše zase urovná – tedy ve mě a já můžu zase fungovat.

Proč  to vlastně dělám?

Došlo mi, že je prostě super sdílet. Je krásné nacházet nová a nová řešení, ale pokud se nemáte s kým radovat, s kým jásat a probírat tu krásnou novou věc, pokud nemáte možnost s tou obrovskou vlnou nových možností se podělit s ostatními, potom je to jen taková malinkatá radůstka, která je vám k ničemu. Zjistíte, že vám nikdo nerozumí a že jste zůstali sami. Jasně, máte svá poznání, ta ale zůstávají druhým skryta právě možná ze strachu, že vám nikdo nebude rozumět. Mnoho lidí si zase nechávají svá poznání jenom pro sebe ( myslím v oblasti energií), a  to jen proto, aby si zachovali své know -how, aby je nemohl nikdo kopírovat.

Jsem přesvědčena, že otevřené předávání celého poznání je jediná cesta k obnovení sounáležitosti, k důvěře a k obnovení důvěry jednoho k druhému. 

Už se mi to mnohokrát osvědčilo. Založila jsem Centrum obnovy životní harmonie, s.r.o.  a  z počátku jsem v něm byla sama. Dnes mám kolem sebe dalších pět žen – tedy zatím- které si nezávidí, tvoří společně, sdílejí, milují společnou tvorbu, jednají čestně a uznávají pravdu a lásku.  Kdyby se mi v životě nepovedlo nic jiného, tak tohle opravdu stojí za to.

Uveřejnila jsem svou novou fotku a jeden z mnoha komentářů se mě ptal, jak dlouho jdu cestou k pohodovému životu. Vlastně víc než deset let, ale moje cesta nikdy neskončí, protože je pořád co objevovat a také co vyjevovat. Jsem hluboce přesvědčena, že život je pro nás opravdovým darem a také výzvou, protože máme sebou vyjadřovat nové možnosti tvoření. Prostě tvořit, být v pohybu v myšlenkách, objevovat nové možnosti, přijímat výzvy, učit se nové.

To mě na mém životě opravdu baví. Kdyby mi někdo řekl před deseti lety, co budu dělat, čím se budu zaobírat, nikdy bych nevěřila, že budu žít a pracovat tak, jak to je dnes. Bála jsem se být viditelná pro ostatní, neuměla jsem mluvit na veřejnosti. Neustále jsem někomu ustupovala, hrozně jsem řešila, co si o mě kdo myslí. A taky jsem měla pocit, že jsem strašně tlustá. Kdybych já věděla „o)))  Dnes natáčím videa, píši texty, namlouvám MP3,  vymýšlím projekty, uzdravuji firmy, lidi, jsem životní kouč. Nikdy bych tomu nevěřila.

Všechno dělám, protože mě to baví a jsem to prostě já. Miluji tohle tvoření, rozmanitost, možnost dát lidem naději a pokud je to alespoň trochu možné jim pomoci obnovit jejich vnímáním sebe – láskyplného člověka, který má právo na veškerou hojnost života.

A to je vlastně  důvod, proč to dělám.

Sleduj mne