….ale já se na vás nezlobím:o(((

Tato věta mi vzala dech!

„Maminka a miminko v pořádku, konečně, ale vy jste nás všechny vystresovali!“

Prošlo mi rukama tolik lidí. Uleví se jim, a ozvou se třeba až za rok, protože díky úlevě zapomenou hodně rychle, že jim bylo zle. Zvykla jsem si na tuto situaci, zvykla jsem si na to, že se úspěšné vyřešení situace dozvím třeba za dva roky. Je to moje chyba, neuměla jsem si říct o zpětnou vazbu, dávala jsem příliš velký důraz na jejich svobodnou vůli.

Řeším krizové situace.

Zazvoní telefon a na druhém konci vyděšená žena, zhroucená, někdo jí blízký je na pokraji smrti. Není zbytí, udělám okamžitě všechno, co umím a tak to je několik dalších týdnů. Ruším hrůzy smrti a kómatu, dávám podporu svobodné vůli  nemocného, s pomocí pravdy a lásky, akceptování přání a potřeby duše, se děje vše, co je možné pro návrat k životu. Nenaléhám, podporuji duši, čistím všechno, co je omezující, ruším strach a paniku rodiny, příbuzných, partnera, aby bylo vše čisté pro volbu duše.

Výsledky jsou pro nezúčastněné zázrakem

Nevědí proč, prostě tam, kde bylo kóma, je probuzení, tam, kde byly prognózy ztráty paměti a nehybnosti, tam se život a paměť vrací. Někde rychle, někde pomalu. Nevysvětluji, prostě podporuji, čistím, dávám vše do pravdy a lásky metodou J.I.H, které jsem spoluautorkou. Vše na dálku, po telefonu s tím, kdo žádá láskou o pomoc. Možná si to nedovedete představit, ale je to tak.

Nikdy jsem neodmítla poskytnout  pomoc

Pomáhala jsem mladíkovi v kritickém stavu po autonehodě. Prognózy šílené, ležák, bez paměti. Nakonec si pamatuje vše, uzdravuje, dává se dohromady, tělu se začíná dařit. Bude mít nějaká omezení, ale jeho duše se rozhodla tady být a moje cesta je toto rozhodnutí mega podpořit pro jeho, pokud možno nejlepší cestu. Vše pravdou a láskou. Vše čistě, bez manipulace, vždy se ctí svobodná vůle.  Celou dobu jsem pracovala skrze lásku jeho maminky. Přišel čas pro zvědomění, bylo potřeba mu dát jasně vědět, že na svou cestu není sám, že naše spolupráce je už potřebná na jeho vědomé úrovni. Napsala jsem smsku, mluvili jsme spolu, vše jsem mu vysvětlila. Jeho reakce? Maminka je v nějaké sektě. Prostě rozum zavelel a všechno šlo stranou.

Ok, pracovala jsem skrze lásku maminky, je v pořádku jeho postoj.

Minulý týden jsem se dozvěděla informace, které mě dostaly do varu!

Žádost o pomoc, těhotná žena, velice unavená a nulová energie. Jenomže má přijít porod. Tak se vše podporuje, tělu se dodávají síly, je doporučen maximální odpočinek. Malinko mě rozladila informace o tom, že maminka rodící během příštích deseti dnů stále kojí své odrostlé dítko. No super, říkám si, to zrovna k odpočinku a přípravě k porodu nepřidá, ale budiž.

Jenomže jsem potom dostala informaci, která mě absolutně dostala do kolen. Maminka se rozhodla rodit doma. Aby bylo jasno, já nic proti domácím porodům nemám, když je vše připravováno, když maminka na sobě pracuje, zbavuje se strachu, přijímá sebe. Nesouzním z porodem doma z důvodu, že se maminka prostě bojí lékařů a má z nich panickou hrůzu. To je motivace na základě strachu a potom se při porodu může stát cokoliv.

Najednou mi došlo, proč se cítím v energii maminky tak zoufale bez energie. Tak silný stav jsem prostě za celou dobu své práce nezažila. Energie těla a duše byla tak urgentní, že já sama jsem v ní byla jako neřízená střela. Vše mělo jen jeden důvod. Něco se mělo stát a to něco bylo fakt špatně. Vnímala jsem šílené komplikace u porodu, přidušené dítě, matku, která nemá sílu tlačit. Narodilo by se postižené! Urgovala jsem, vysvětlovala jsem. Moje zkušenost v energiích během 12 let byla jasná. Udělat všechno proto, aby se TOHLE NEMUSELO STÁT!!!!

Jenomže tohle maminka, ani rodina slyšet nechtěla, nepotřebovala. Dobře, informovali nás ( pomáhalo nás v této situaci 6), že se rozhodli rodit v nemocnici. Super, ten šílený pocit ustoupil tak o 60%, dál nepřicházely informace. Bože, co já bych dala za to v mém životě, kdyby mi někdo dával informace dopředu, třeba by moje dcera nemusela být po špatné léčbě epileptik a po ještě horší léčbě epilepsie na 4 roky zastavená ve svém vývoji :o(((

Dodávali jsme energii, jak jsme jen mohli, proběhl porod, až potom přišla informace jen tak mimo řečí, že  rodili doma. NAŠTĚSTÍ se podařilo zapracovat tak, že porod proběhl rychle a opravdu se nic nestalo. Ej chuhů, je důvod k oslavám, maminka a miminko ok. JENOMŽE TEN DIVNÝ POCIT! Znáte to, něco visí ve vzduchu.

Porodní asistentka píše svůj článek a dává veřejnou recenzi (dozvídám se mezi řečí).

Jakou?“ Nějaké šílené ženské vyplašily ubohou rodičku, vystresovaly jí a ona potom měla z toho trauma.“ Jen jsem zírala.

Jenomže maminka třetí den začala zvracet, bolest břicha ( prý viróza), k tomu teploty kolem 39 a víte co? Proběhla jen taková nijaká informace, jestli je prý všechno v pořádku.

Nebylo, všech 6 lidí se snažilo přesvědčit rodinu o nutnosti lékařského zásahu. Reakce? Že to zvládnou sami doma! Tohle prostě nevymyslíš. Maminka dvou malých dětí, z toho jednoho 3 denního kojence neřeší svůj zdravotní stav? Manžel nic neřeší?

A vy se můžete na druhé straně republiky zbláznit pod urgencí energie, kterou vnímáte!

Nikdo danou situaci nechce řešit. Porodní asistentka popisuje svůj „příběh „s humornou nadsázkou“, jak neměla své auto,  porodní tašku zapomněla v tom svém a bloudila cestou, kterou nemohla najít. Tak si prostě půjčila tašku své porodní kamarádky. K porodu přišla za pět minut dvanáct. Tak tomu říkám podpora v domácím porodu.

Tak sedíte na telefonu, snažíte se vysvětlit urgenci vnímaného, konečně ráno situaci někdo začal řešit. Dozvíte se, že nemohli jet k lékaři, protože neměli zápis o porodu, který jim porodní asistentka přivezla až třetí den. No tohle prostě nevymyslíš!

Čerstvá maminka nakonec prošla lékařským vyšetřením, dostala antibiotika ( zánět), špatné šití atd. Hurá! Máme zase kousek té urgentní energie opravený. A tatínek? „Nepřijde od vás další zpráva, že ne! Ale já se za vás nezlobím!“

Vždyť se vlastně nic nestalo. Jenom se podařilo to, že se narodilo zdravé dítě a oba to přežili nejlíp, jak jen to šlo,  maminka se začala konečně léčit. Je mi líto, jestli jsme je malinko vyplašili!!! Ale bylo to prostě nutné! Nemusí žít to, co bylo tak zjevné!

Po těchto zkušenostech jsem sama pro sebe udělala rozhodnutí. Už nechci pomáhat lidem, kteří chtějí pomoc, ale potom jí nechtějí přijmout, protože se jim prostě nehodí do  krámu. Už se mi nechce o sobě poslouchat, že jsem černý mág, nebo nějaká sekta.

Jasné, ať si lidé říkají, co chtějí, ale stokrát nic umořilo vola.

Proto se chci  věnovat businessu skrze pochopení energií, mé duše. Je to jízda, když víte jak na to. Ještě víc mi to utvrdily situace, které jsem prošla během dvou týdnů. Když můžete kombinovat duchovní cestu s business, je to nádhera, protože se ukazuje pravda a láska v tom, co milujete. Představte si, že vnímáte vhodnost nabízené spolupráce, cítíte férovost spolupracovníků a umíte s takovou situací naložit. Umíte hmotnit čistě to, co vám má do života přijít.

Lidé  si to umí tak nějak vysvětlit, když jim ukazuji, co cítím v jejich pracovní oblasti a jak s touto informací mají zacházet. Vedu je k možnostem dát o sobě vědět. Učím je pracovat s on-line světem v lehkosti a ve tvořivé vlně. Jsou úspěšní a baví je život. Vždyť pracujeme mnoho hodin denně, tak ať je to v radosti a lehkosti tvoření :o)))

Výsledky jsou lidem hmatatelné, viditelné velice brzy a při tom stejně na sobě musí pracovat a já? Je jasné, že pomůžu. Nikdy jsem pomoc nikomu neodmítla. Jen mám občas pocit, že přerovnávám vesmír a někdy fakt mám dost.

Stalo se vám něco podobného? Napište mi, jak to vidíte vy :o))

 

 

 

Jarka Matušková
Životní kouč, spoluautorka metody JIH® Miluje život a propojení fyzického s duchovním směrem do jednoho celku.
Komentáře