Co si vybereš?

Určitě to znáte. Plácáte se v posteli (já tomu říkám „sušenkování“), ten vedle vás spokojeně oddychuje, jsou dvě ráno. Všichni spí a vy jste jak sušenka, která se převrací z boku na bok a nemůže spát. Teda spala by, až by brečela. Jemomže…
Mozek jede, jako kdyby bylo poledne a důvod je jednoduchý – prostě máte starosti.

Hlava vymyslí takový blbosti (pro jemné nátury), a takový hovadiny (pro nás, co si nehrajeme se slovíčky😂), že to nemá obdoby. Hezky zleva, zprava, zespoda a zhora projde tisíckrát jednu jedinou myšlenku, která se opírá o strach, nebo o ublížení.

…. a tak sušenkuju v posteli a moje hlava jede….

Už jste to zažili?

Když jsem na sobě začala pracovat, pochopila jsem při tom svém sušenkování, že

➡️hlavní spouštěč je můj strach, že selžu, nevydělám, nejsem moc dobrá, nestačím zaplatit to důležité, že se nedokážu změnit, že můj chlap mě nemiluje, že……

➡️nemá smysl vymýšlet bejkárny, protože mi to v ničem nepomůže

➡️nemá smysl nadávat na to, že nemůžu spát, protože ublížení a pocit nespravedlivosti to všechno ještě zhorší

➡️když budu podporovat to hnusný, tahám si do života … TO HNUSNÝ! ( Jako fakt? To si dělaj srandu, já ne, to on, ona, oni!!!)

➡️ten vedle mě má své sny a myšlenky a i když ho vzbudím, nijak se mi neuleví😂😂

➡️strach je špatný rádce

➡️imaginární rozhovor s mou šéfovou, které musím vysvětlit, že její obvinění nebylo oprávněné, je zbytečný

➡️moje bývalá kamarádka si klidně spinká, i když mi hrozně ublížila, když vyzradila naše (a hlavně moje) tajemství

Jaj, kolik nocí jsem sušenkovala, hlava makala na milión procent a já ráno vypadala jako hodně vycucaný citrón. Nevěděla jsem, jak vypnout mozek podporovaný emocí strachu a ublížení. Jak to udělat, abych si ty hrůzy netahala do života?

Začala jsem dělat pár jednoduchých věcí, protože jsem nechtěla v životě mít to, co moje hlava vykonstruovala během bezesných nocí.

🙂nenadávám, když nemůžu spát
🙂ladím se na to, co se mi povedlo, i když někdy musím hledat trochu dýl😅😅😅
🙂když to trvá dýl, vstávám a jdu dělat něco smysluplného (třeba píšu články 😇)
🙂nechávám toho vedle mě spát a užívám si, že mám klid pro sebe
🙂čtu si knížku, která mi pomůže pochopit můj život a svět

Je to stejné jako v životě☺️ Co si vybereš?

Spousta lidí volí cestu, která jim nevyhovuje, protože mají strach, co bude.

Život ve své vlastní jednoduchosti se ptá:

➡️Chceš to?

a očekává jednu ze dvou možností:

🙂ANO
🙂NE

Nezná NEVÍM, UVIDÍME, MOŽNÁ.

Je to stejné, jako když chcete jet do Brna.

Stojíte na křižovatce a ukazatel vás navádí vlevo směr Brno a vpravo směr Praha. Vy stojíte a víte, ŽE CHCETE JET DO BRNA.
Jenomže….

začnete váhat….
… přemýšlet… dumat… rozvažovat

🧐co když je to jen chyták, tak jednoduché to být nemůže!

… a tak raději se vydáte směrem na Prahu, protože tam jedou všichni

🧐co když někdo ty ukazatele přetočil?

🧐co když to Brno není ta správná volba

…. a v Praze vám uteče něco moc důležitého

🧐co na to řeknou ostatní?

…..vždyť vám říkali, jak je to nezodpovědné se vydat do Brna

Když budete mít trochu štěstí a ustojíte si své rozhodnutí, opravdu odbočíte směr Brno. Možná tam i dojedete, pokud nekývnete na pochybnosti během jízdy, jestli jste NÁHODOU NEMĚLI JET NA TU PRAHU, KDYŽ TAM JEDE TOLIK LIDÍ…..

Život se ptá:

Chceš to?

🙂Ano
🙂Ne

Nejsou kolonky na možná a uvidíme. Díky jasnému rozhodnutí se náš život vyvíjí dál. Podle našeho rozhodnutí.

A možná právě proto máme strach to rozhodnutí udělat.

…abychom nakonec zjistili, že to naše rozhodnutí bylo správné..

…pro nás správné..

…pro naší cestu a pochopení života…

…poznali co v něm chceme a nechceme mít a žít.

Tak ať vždycky odbočíte přesně tam, kam chcete jet a pokud se vám to nepovede, tak hned na další křižovatce odbočte správně 🙂🙂🙂

Protože právě o tom je náš život🙂🙂🙂