KDY SE ROZHODNEŠ PRO SEBE?

Sleduj mne

Život nám neustále dává znamení. Někdy jsou jemná, sotva znatelná. Jindy do nás udeří tak silně, že máme pocit, že se nám svět hroutí pod nohama. A právě v těch momentech máme možnost vidět pravdu – anebo si znovu nasadit růžové brýle a tvářit se, že se nic neděje.

Včera jsem měla hovor, který mě zasáhl. Ne proto, že bych něco podobného neslyšela už stokrát. Ale proto, že vnímám, jak moc jsme my ženy naučené držet se iluzí, i když nás ničí.

„Já ho miluju…“

Řekla to tiše, skoro až provinile. Jako by sama cítila, že něco nesedí. A pak pokračovala:

„Jen nevím, co mám udělat, aby to bylo zase jako dřív…“

A tady přišla otázka, která v ní zamrzla:

„A co když ‘dřív’ nikdy nebylo tak skvělé, jak si myslíš?“

Kolikrát se už chytila do stejné pasti? Kolikrát doufala, že když bude hodnější, trpělivější, chápavější, ON se změní?

Nezměnil se. Jen ji znovu postavil před stejnou realitu – nebyla pro něj dost.

💡 A tady je to klíčové uvědomění: NE PROTO, ŽE BY ONA BYLA MÁLO. Ale proto, že on o ni nikdy doopravdy nestál.

Protože kdo o vás stojí, neodchází při první příležitosti. Kdo o vás stojí, neobviňuje vás za to, kým jste. A kdo o vás stojí, nečeká, že se vzdáte své síly, jen abyste ho udržela ve svém životě.

Proč si ženy vybírají bolest?

Mluvila dál. O tom, jak ho brání před okolím. Jak její kamarádky říkají, že jí ubližuje, ale ona se ho zastává. Jak vidí jeho dluhy, jeho lži, jeho nezájem… a přesto ho miluje.

Miluje…
A nebo spíš jen nechce být sama?

A to je ten pravý důvod, proč tolik žen zůstává v toxických vztazích. Protože se bojí prázdna, které po odchodu zůstane.

Radši se nechají ponižovat, než aby se postavily na vlastní nohy.
Radši budou doufat, než aby si přiznaly pravdu.
Radši budou hrát roli oběti, než aby přijaly, že nikdo jiný než ony samy jejich život nezmění.

A tak jsem se jí zeptala:

„Jakou hodnotu v sobě vidíš, když dovoluješ, aby s tebou někdo takhle zacházel?“

A odpověď?
Mlčení.

JAK DLOUHO JEŠTĚ?

Možná se ptáš, proč o tom píšu. Proč znovu otevírám téma, které se opakuje v nekonečném kruhu.

Protože chci, aby ses dnes zastavila a upřímně se podívala na svůj vlastní život.

👉 Kolikrát jsi omlouvala někoho, kdo ti ubližoval?
👉 Kolikrát jsi se přizpůsobila, jen abys udržela někoho ve svém životě?
👉 Kolikrát jsi potlačila svou vlastní pravdu, jen abys neriskovala, že tě někdo opustí?

A teď si představ, že bys stejnou péči, kterou věnuješ jiným, začala věnovat sobě.
Že bys už neprosila o lásku.
Že bys už nečekala, až si tě někdo vybere.

Že bys konečně pochopila, že ten, na koho jsi celou dobu čekala, jsi ty sama.

Tak kdy si vybereš sebe?

Sleduj mne