Nedávno jsem si pustila video Jaroslava Duška, záznam Čtyř dohod. Bavili jsme se všichni, s kým jsem následně video zhlédla znovu. Je naprosto skvělé se dívat do našich životů a vnímat, kde jsme hráli, nebo stále hrajeme hru na ublížení a hodnocení.
Když vedu člověka metodou JIH®, často mě udivuje, kolik času trávíme v ublížení z minulosti. OK, když mi vypráví své ublížení slečna, která si teď hledá své místo v životě. Jasně, že se může dospělý muž cítit konfrontováni se svým zklamáním od vás. Když mi ale vypráví postarší muž svou anabázi se svou maminkou, udivuje mě, kolik času a energie věnuje tomu svému ublížení.
Ať se vám to líbí, nebo ne, vy jste si vybrali své rodiče, oni na tom nemají svůj podíl. Možná spolu jdete spoustu životů a učíte se jeden od druhého. Možná vám ukazují ze své podstaty, jak vy sami žít nemáte. Tím, že se k vám chovali tak, jak se chovali, naplnili váš záměr. Nemohli to udělat jinak, neuměli to. Jednali tak, jak uměli nejlíp. Možná chtěli jinak, ale na život není návod a na rodičovství také ne.
Jsem maminkou a jsem také babičkou. Roky přibývají a tak se vám najednou přihodí, že jste konfrontování z obou směrů. Vy máte zkušenosti s výchovou vašich rodičů a vaše děti mají zase zkušenosti s výchovou do vás. Vidět život z obou stran je zajímavé, ale také velmi poučné.
Ke konfrontaci s mými dcerami došlo i na mou výchovu a jejich dětství. Už jsem nebyla ta holčička, které bylo ublíženo, už jsem byla matka, která ublížila svou výchovou. Krve by se ve mně nedořezal. Neměla jsem ani tušení, co si moje holky nesou životem. Jaké křivdy v sobě mají a jakou roli v jejich ublížení hraji já. Jejich příběhy se neshodovaly s mými, jejich pohled na situace byl jak z jiné dimenze. Co dcera, to jiný úhel pohledu.
Minulost je minulostí. Nemůže se změnit, nemůže se napravit, vše už odnesl čas. Vaše JO-AHA je skvělý nástroj pro pochopení a opuštění potřeby se stále do minulosti vracet. Každým návratem se minulost stává přítomností v nové křivdě a důkazu, že to je ten hlavní důvod našeho nepohodlí. Není to pravda, jen velká iluze, aby se náš život nemohl posunout dál.
Proč se opírat o staré křivdy? To už je dávno pryč. Co chcete od svého života právě teď a jen pro vás? Můžete použít minulost jako svůj štít proti své radosti a štěstí, nebo můžete štít zahodit a jít si životem dál pro nové možnosti.
Díky mému věku vím, jaké to je být tou, které bylo „ublíženo“ a tou, která ublížila. Ani jedna pozice není příjemná a není proč si jí držet. Pohled dětí a dospělých na dané situace jsou zcela odlišné. Já jsem jako dítě vnímala svůj život jinak, než ho vnímali mí rodiče. Já z pozice matky jsem vnímala životy dcer jinak, než ony. Je to stav, který nezměníme a je potřeba opustit hodnocení a jít dál.
Došlo mi, jak je snadné si držet ublížení pro alibi, že se můj život nemůže změnit. Také mi došlo, jak je skvělé, že můžu budovat vztahy s mou maminkou a mými dcerami den za dnem, právě teď a právě tady. Bez ohledu na minulost a beze strachu z budoucnosti.
Přeji vám všem nový úhel pohledu na vaše dětství a čerstvý impulz pro posilování vztahů.
Přečtí si návod, jak se přiblížit ke svým vysněným cílům a začni dělat jednotlivé kroky třeba ještě dnes.