Nedocenění – a co s tím?

Ok tak jdeme na to…

Každý z nás má v sobě chuť slyšet ocenění za to, co děláme. Toužíme se zavděčit, být pochváleni, cítit lásku a přízeň z okolí. Jsme pro to schopní udělat neuvěřitelné věci. Mnoho lidí překročí mez a jde proti přirozenosti a únosnosti. Jsou schopní překračovat etiku, morálku. Jiní touží tak po ocenění a lásce, že vytváří nátlak a psychické násilí, jsou schopní i fyzicky ublížit.

Je dobré si uvědomit několik věcí:
➡️ nikdy se nezavděčíte všem
➡️vaše snaha nemusí být vždy pochopena a přijata správně (děti ve škole), vždy se najde někdo, kdo svým vystupováním svým spolužákům ukazuje, že má navrh. Toto samé platí i v pracovním kolektivu
➡️neustálá snaha ukázat ostatním, že je milujete vám přinese chvilkové uspokojení. Poprvé si toho všimnou, příště to pro ně bude samozřejmost a budou to vyžadovat jako vaší povinnost.
➡️vaše očekávání, že vám ostatní budou vracet láskou k vám je cesta ke zklamání.

Všechno dělejte láskou k sobě samým a radujte se i z malých úspěchů. Pokud vám vaše úsilí někdo zkritizuje, najděte na tom to skvělé, hnusů si nevšímejte.

Pokud vám někdo řekne něco, co se vás dotkne, můžete se ho zeptat na důvody jeho kritiky. Nebo jen použijte naší skvělou formulaci:
Dávám všechno do P+L ať vidím a cítím, jaké další kroky mám udělat. Ať je to pro mě viditelné.

Tak a teď něco přímo od zdroje:

😇
Tvoření je tvoje přirozenost.
Jdeš každý den cestou rozhodování.
Volíš důvod tvého snažení.

Chceš to pro slávu, nebo pro svůj dobrý pocit?
Sláva není nic proti!
Jen tvé očekávání, jak jiní to vidí
ničí to, co tvoříš v lásce lidí.

Očekáváš, že ocení tě ti
kteří sami sobě nevěří.
Chceš lásku tam, kde lásku oni od tebe čekají.
Chceš projev úcty a poděkování za tvou snahu.

Chtěj cokoliv, měj své vize a sny
jen dívej se vpřed
očima dítěte
neočekávej, prostě jdi, kráčej
usmívej se 😀