Proč je stáří tak nechtěné?

Stáří je na obtíž, o jeho moudrost nikdo nestojí.

Vnímám velmi silnou energii odporu vůči znalostem a schopnostem těch, kteří již mají kus života za sebou, a kteří mají možnost nám předat svá pochopení.

Vidím to jako uměle vytvořenou záležitost, která je tu proto, aby se rozbouraly rodinné vazby, aby se vytratilo hluboké vnitřní rodinné pouto, a abychom měli pocit, že rodinná komunita nemá moc valného trvání, že si nestojí moc pevně ve svých základech.

Mnoho lidí dnes neví, jestli má vůbec rodinu budovat, jestli mají jít do svazku manželského, protože je o hodně jednodušší se rozejít ze vztahu, který není posvěcen dohodou nebo papírem, protože to nechává otevřená vrátka k tomu, aby člověk se mohl sbalit a odejít.

Za mě si myslím, že každý vztah potřebuje posun. Manželstvím je ve vztahu další mezník, potvrzení souznění dvou lidí, kteří se rozhodli, že jeden druhému za to stojí, aby spolu byli nejenom pro sebe, ale i světu dali najevo, že k sobě patří, že si cení jeden druhého, protože jim to spolu ladí.

To je můj postoj. Můžete říct, že je dnes jiná doba, ale vždy byla „jiná“ doba.

Co svět světem stojí vždy bylo těžké z pohledu jistot vstoupit do manželství a založit rodinu.

A přesto se děti rodí a manželství jsou.

Jsem vdaná nějakých 38 let za jednoho muže a neříkám, že to je vždycky jednoduché. Pokud dva mají k sobě vztah a žijí na rovinu vůči sobě navzájem, potom se vyplatí do vztahu investovat svůj čas a hlavně pozornost a komunikaci.

Proč je v rozumu a v egu stáří tak nechtěné.

Jako kdyby nám  stáří nemělo co dát a bylo na obtíž.  Zkušenosti těch, kteří již nepracují, protože už mají odpracováno, nesou obrovské zkušenosti, které nejsou přenositelné, ale mohou dát důležité informace, abychom se poučili my z toho, co oni museli zažít.

Máme možnost vyslechnout si životní příběhy těch, kteří jsou již ve věku stáří. Jak poučné a motivující jsou jejich zkušenosti. Potřebujeme jim dát  prostor právě proto, abychom mohli společně být na stejné vlně poznání.

Proč je stáří opomíjeno? Stát a odvrácená strana staré lidi staví do pozice příživníků, kteří už nemají žádnou hodnotu jenom proto, že už nemohou pracovat jako dřív.

A je to zase o tom, že odvrácená strana nechce, abychom budovali komunitu, nechce, abychom drželi při sobě a nechce, aby se šířila energie lásky. Dělá všechno proto, abychom viděli ve starších přítěž, nebo něco, co se nám už nehodí.

Nyní požádám božství, aby skrze mě hovořilo o tom, proč je stáří tak nechtěné.

Vždy bylo velmi těžké pro stáří najít uplatnění.

Jakoby stáří bylo k nepotřebě a k neužitku.

A přitom duše, která prochází životem a blíží se ke konci fyzického bytí,

 přichází na moudrost.

Mysl přestává být tak zaujatá postoji, které dříve byly ničivé.

Nyní jakoby každý, kdo ve stáří moudrostí je víc a víc obklopen, má možnost pochopit dění, pochopit dění duše, mysli, ega a rozumu.

Už nezáleží na tom, na čem záleželo dřív.

Záleží už jenom na tom, aby člověk byl.

A když člověk je, potom mysl se uklidní a srdce naslouchá víc impulzům duše.

A duše potom může zvěstovat víc informací, než tomu bylo dřív.

Dochází k pochopení a poznání, jak to opravdu je.

Proto odvrácená strana dělá všechno proto, aby stáří zdálo se být nepotřebné,

 nicotné, prázdné a obtěžující.

Protože kdyby mládí objevilo moudrost stáří a naslouchalo by,

 potom by bylo méně všech konfliktů tohoto světa.

Lidé by přestali být ovce, ovce režimů a začaly by být srdcem, láskou a moudrostí.

Stáří zdá se nepotřebné, nemocné a bolestivé.

Ale ta bolest a nemoc je jen dopadem toho, co odžito bylo.

A místo toho, abyste objevovali moudrost, máte pocit, že už stáří nic nenabízí.

Nic nepotřebuje, vždyť přece nepracuje.

Ale stáří již odpracovalo a nyní živoří na kraji společnosti, protože je nepotřebné a malé.

A neumí se bránit, nemá sílu. Tu vypotřebovalo na dění svého života.

Úkolem stáří není pracovat tak, jak to bylo v mládí. Úkolem stáří je předávat moudrost.

Vyprávět o tom, co bylo. Aby bylo zvědoměno to, co je.

Aby ten, kdo naslouchá v blahobytu nynější doby, si uvědomil, že dřív nebylo tak jednoduché žít.

Jenomže v dnešní době, uspěchané, chaotické, stačí vzít do ruky telefon, tablet, počítač a podívat 

se na to, co se děje na druhé straně světa.

Vidíte vše. Máte přehled o všem. Ale pozor.

Nevidíte si na špičku nosu. Nevidíte, co máte před sebou.

A to je přesně úkol odvrácené strany. Dát člověku do ruky nástroj tak, aby nástroj ovládal člověka.

Staří ví. Pro mládí je stáří velmi, velmi nepraktické. Stáří ctí základy, které dostalo dřív.

Nynější mládí ví. Zná technologie. Ale díky tomu neslyší své srdce.

Díky tomu neslyší svou duši. A díky tomu zdá se být sobecké, manipulativní a těžké.

Protože tam, kde se zdá být silné, stačí jenom malý třesk a ve slabost se obrací.

Úkolem mládí je návrat ke stáří. K pochopení, k poznání, inspiraci a moudrosti.

Ne každý, kdo je dneska starý, je hoden tomu, aby mu bylo nasloucháno. Ale tak to vždycky bylo.

Možná i bude. Ale mnoho starých má obrovské srdce a mysl plnou Boha.

Duše, která hovoří a srdce naslouchá. Ať vám všem přijde radost z pochopení stáří.

Mějte krásný den, láskou Jarka

P.S.: Zde si můžeš poslechnout video