Dítě ze zkumavky, umělé početí – ano, či ne?

Sleduj mne

Umělé oplodnění a děti ze zkumavky – jsou opravdu prohřešek proti životu?

Dnes ráno jsem seděla na své pidizahrádce a jen tak vnímala koloběh života, když se mi v hlavě objevila vzpomínka na toto téma přetřásané na facebooku. Nemám patent na život, jen mi k tomuto tématu přicházely vjemy a určitá schémata zrození. Chci se s vámi podělit o to, jak vnímám dané téma a napsat veřejně pár vět právě o tom, co se mi ukázalo. Prosím o toleranci, je to můj názor a mé vnímání života jako celku díky metodě J.I.H®, které jsem spoluautorkou.

Vzpoměla jsem si na článek

Nevím, jak se paní jmenovala a myslím, že pro tuto chvíli není podstatné její jméno. Co bylo pro mne podstatné, byl obsah. Mnoho let pomáhám lidem žít lepší život. Mnohokrát pracuji s ženami, které nemají – z jakéhokoliv důvodu – možnost otěhotnět, cítí se nenaplněné a plné smutku. Znám ženu, která byla na oplodnění 6x v zoufalé touze mít dítě, teprve sedmý pokus byl ten, který jí přinesl vytoužené miminko.

Vše proti přírodě a proti životu

V článku se autorka opírala o své zkušenosti ze tří povedených těhotenství a tří spontánních porodů asi v klidu domova, zřejmě nabyla takové zkušenosti a taková poznání, že jí „došlo“ že jakákoliv jiná možnost ochuzuje dítě o vstup do matčiného lůna skrze přirozenou cestu. Žena podstupující umělé oplodnění vlastně jedná proti řádu života a svým chtíčem ničí zdravou rovnováhu, svůj osud, osud miminka, jedná proti přírodě.

Ještě víc trestné je rozhodnutí přijmout dítě ze zkumavky.

Tak to jsme úplně na minovém poli! Toto už je zvěrstvo páchané na miminku a všichni se dopouští dalších zvěrstev, která by neměla být. V tomto případě, jistě podle zkušenosti autorky článku, je miminko ochuzené snad úplně o všechno. O morální základ, vnímání dobra a zla, o lásku a cit, o vstup do světa díky zdravému početí. Dokonce i porod je zde hrůzným obrazem nedokonalosti.

Proč takové závěry?

Chtělo se mi plakat nad suveréností napsaných postřehů a vyjevené „pravdy“ od maminky, která přišla do jiného stavu v lehkosti a zažila tři spontánní porody. Jak tedy přišla na zkušenosti s neschopností mít děti a dokonce své vlastní? Kolik zažila zoufalých nocí plných smutku a bolesti při dalším menstruačním cyklu? Kolik těhotenských testů si udělala za sebou plná očekávání, aby zjistila, že NIC ? Kolik zná dětí z umělých oplodnění a kolik zná dětí ze zkumavky? Jak ví, že jsou retardovatní ve svém citovém vývoji a jak může vůbec dělat takové závěry?

Nic není tak, jak se zdá!

Za svou letitou pomoc lidem velice málo řeším při osobních sezeních jejich traumata z tohoto života. Není to totiž tolik potřeba. Jejich duše má za sebou tisíce zrození a vše, co se děje v jejich životě TEĎ má přímou vazbu s nějakou sitaucí z jiného, již prožítého života. Tento život je „jen“ důsledek všeho již prožitého. Když přichází žena s problémem otěhotnět, mnoho křivd, smrtí při porodu, násilí atd. řeším právě z minulých životů. Prostě je tato energie prožitými událostmi tak zastavená, tak utažená, že je potřeba vše uvolnit a vrátit zpět do prvotního nastavení Boží podstaty. Nehledám příčinu v tom, jaký má žena postoj ke své matce, otci atd. to bych jen pohladila hromadu písku, ale já potřebuji zjisti uvnitř té hromady podstatu toho, proč její život je takový, jaký nyní je. Nededukuji, pracuji metodou JIH® a to je pro mne podstatné.

Každá duše si vybírá situaci, rodiče svého zrození

Duše, která se chce svým rozhodnutím znovu vrátit do života si svůj návrat velice dlouho plánuje a ví, co bude žít a jak dojde k novému životu. Myslíte si, že dítě, které se narodí díky umělému oplodnění jde do nového života nahodile? Zapomeňte na to! Velice dobře ví, vše je velice důmyslně na plánu jeho života zaneseno. Duše dítěte si vybírá matku, otce, ví, jaké bude mít sourozence, jaké příjdou životní lekce. Je to její růst dalším poznáním. Může matka svým rozhodnutím zmařit jeho zrození a cítění volbou umělého oplodnění? Duše dítěte právě takovou matku volí, pokud je to její záměr pro další životní zkušenost.

Dítě ze zkumavky a z umělého oplodnění – dítě bez citu a radosti ze života?

Proč to tak má být? Je to další možnost pro další duši na její cestě k poznání. Kdyby neexistovala duše volící tuto možnost, potom by nebylo dítě ze zkumavky! Vím, že tato verze života je pro nás možná kontroverzní, ale vše je Boží možností a i tato je využita.

Znám hodně dětí a dospělých, kteří žijí svůj život díky umělému oplodnění. Jejich život je stejně živý, jako životy těch, kteří přišli na svět spontánní, přirozenou cestou. Jejich duše nevykazuje anomálie útrap a nenaplnění. Prostě žijí další ze svých životů pro svůj další posun. Vždyť i člověk zrozen a zplozen přirozeně umí ublížit, znevážit, chovat se nečestně a třeba i zabít. Proč tedy vidět zlo tam, kde není a ani nemusí být?

Znám dokonce i dítě ze zkumavky

.. a je to nádherný člověk, skvělá osobnost, láskyplná bytost, jiskřící skvělým a inteligentním humorem, bytost ochotná kdykoliv pomoci těm, kteří to potřebují a víte co? Umí si život nádherně užívat.

Přirozený porod, nebo císařský řez?

Smiřme se s tím, že bude obojí. Oprosťme svou mysl a uvědomme si, že děti rozené císařským řezem jsou záchraněni od smrti ( ve většině případů ano) a je to ta nejskvělejší pomoc pro tento život, když si uvědomíte, že díky komplikacím v jiném životě došlo k úmrtí dítěte, matky, nebo obou. Právě u těchto případu ve valné většině se doodžívá trauma právě z prožitků minulých životů. Místo zatracení, prosím, poděkujme za tuto možnost pro matku a dítě ( zříkám se polemiky a úvah o standardních a nestandardních rozhodnutích lékařů a sester, toto je jen vysvětlení pro uvědomění, že v minulých stoletích bylo mnohem, mnohem hůř v pomoci matce, která nedokázala odrodit své dítě z jakéhokoliv důvodu).

Chci jen říct, že život je nádherný dar a v době, kdy lidé svým životním stylem, který je jejich součástí, prostě prochází víc a víc zkouškou i v možnosti mít rodinu. Vše je jedním procesem. Žena, která je zničená touhou po dítěti zjišťuje potřebu najít sebe, svou hodnotu, potřebuje podpořit své naplnění i naplnění sebe svým poznáním a i tady dochází k novým JoAha… a to že touží a zdánlivě na nečem lpí? Ruku na srdce, kdo z nás by netoužil po naplnění???